Miru ten Michalov. A píšem o Last Season, Buio dom ešte neskúšala.
Meo Fusciuni
28. února 2020 16:20
...vůně Last Season mi výraz temnota
(kdy ho chápu jako spíše stav duše, rozpoložení, filozofický význam v kontextu pro prostředí, společnost, atp.)
neevokuje.
Last Season
(jen sahám do paměti a fakt ta vůně byla velmi realistická, jako by jste v tom prostředí stály!)
- spíše starý barák, kdy se vlhkost z kamenných zdí mísí s vrstvou letitého prachu usednuvšího na všem, co není pokryto vlhkou, lehce oslizlou vrstvou, navlhlá dřeva těžkého nábytku v počátku tlení, i v prach rozpadající se dříve sametová polstrování, tma nebo velké šero(špatně řešená okna, úzké uličky), melancholie, zbytky majetku po zemřelém, zbytky, různých, vzpomínek na nebožtíka...
...měla jsem to na ruce mezi spousty dalších vzorků, ale vjem to byl silný. No, lépe bych popsala při opětovném zkoušení jako jediné vůně.
Ale nepůsobilo to na mě temně. Melancholicky, silně melancholicky jo, ale tak nějak samozřejmě, jakože takovéhle situace s takovýmihle pachy prostě jsou...
Ke slovu temnota si více či méně přiřazuji i něco nadpřirozeného, spirituálního, něco, co vnímají vyšší úrovně vědomí...
Miru Ve vnímání Last Season (i temnoty) se shodneme.
Buio teprve půjdu vyzkoušet, ale zatím jsem u Mea nenašla nic, co bych za každou cenu musela mít. Na druhou stranu ho obdivuji za to, že neuhýbá k líbivosti, ale klidně ty parfémy vyostří za hranu toho, co už může být pro někoho neúnosné a nenositelné.
...
...jo, to je mi u něj také velmi sympatické!. To já bych od něj něco nosit zvládla, to zas jo...
Fleur kludne by som nosila Shukran, Varanasi, Viole Nere a Sogni len tak z pamati, ak si ich skusim pripomenut, obavam sa, ze sa ten zoznam este predlxi....
slniecko Shukran je nositelný i pro mě, ale znám hezčí mátu; Sogni bych brala jako interiérový parfém (což při jeho ceně okamžitě zavrhuji).
Buio
Buio
Uhelný prach.
Ohořelou větví do něj někdo nakreslil ornament, možná piktogram z dob, kdy hlásky ještě neměly své grafémy.
Tahle vůně je opravdu černá, ale teple a hřejivě jako elektrizující kožíšek černé kočky, která se zrovna protáhla krbovým komínem. Je cítit doutnajícími uhlíky, kadidlem, sežehnutou suchou trávou, černou tuší. A navzdory všemu kouři, dýmu, polétavému prachu vyzařuje klid.
Buio byl byl skvělou interiérovou vůní. Stačí zavřít oči a hned jsem obklopena teplem sálajícím z kamen, do kterých právě někdo přiložil. A jen diskrétní praskání prozradí, zda plamenům podléhá pár kostek uhlí, přeštípnutý špalík vyschlého dřeva, nebo se syčivě zmocňují staré rodinné korespondence v zažloutlých obálkách.
...zní to hodně dobře..., hlavně se mi líbí ta "hebkost" a "jiskry v kožíšku"...
Je alespoň trochu, minimálně nasládlá.?..
Miru Já jsem v ní žádnou sladkost necítila (a tiše dodávám: naštěstí 
).
...tak jsem si vzorek Buio objednala, jsem zvědavá...
...tak mám vůni na ruce a
mohla bych se pod Tvoji recenzi podepsat
(no, kdybych to trošinku chtěla pozměnit, ještě bych tam přidala právě rozpracované koňské sedlo, nedošité, z pevné poctivé kůže, teplé, to sedlo je ještě teplé... ...možná že z něj před chvílí seskočila černá kočka, kterou něco vyrušilo, ve tmě...)
Vůně působí měkce, hřejivě a současně z ní, sem tam,
přesně jak ty prchavé jiskry z už jen slabě doutnajících špalků, delikátně pichlavě vyskakují mikro světýlka,
světýlka skrze teple hustou tmu...
Intenzita intimní, leč vytrvalá. Ve tmě se přece musí, mělo by se, chodit tiše...
EDIT:
20:08 - vůně poněkud "zezelenala" - cedr, santal, vetiver, pelargonie..., prostě "zelené" ingredience převzaly na mé kůži slovo a ta tajemná hluboká noc je pryč...
...už je k ránu, a člověk cítí rosou navlhlou zeleň pod nohama, zvlhlé dřevo i oděv
Krásně jsi to zformulovala!
...
...už vím, co mi Buio připomíná, kde to takhle voní...
(jasné, asi každý, kdo zná, navštívil Itálii, uvědomil si, že Meo do svých parfémů vkládá vůně Itálie, z různých italských prostředí, situací...)
Buio je vůně/TMA uvnitř ohromného kostela,
vůně levitující všude kolem vás, obklopující vše a
vším prostupující...
...jako všudypřítomné, všehoschopné, neustále pulsující, všetvořivé a vše umožňující
Vědomí.
Je to navlhle teple chladivý pach, až do jemných prohlubní prochozených, kamenných dlaždic pod nohama,
je to pach kůže na klekátku, kůže olejskané tisíci prosících o pochopení, rozhřešení, odpuštění,
místy, ona kůže zteřelá tak, že se její jemné drobky téměř v kožený pudr rozpadají,
pach inkoustu a jeho stopa zůstavjící po skřípavém zvuku brku často používaného,
pach praskání pečetí na tajných listinách, na dopisech vzkazů lásek a všeho zakázaného,
pach, vlastně
vůně kostela,
vůně jeho příšeří,
odér bohatě zdobených dřevěných oltářů,
mramorových postav svatých,
odér fresek z jedových barev,
odér buclatých andělíčků s růžolícími tvářemi a nepřítomnými výrazy,
na jejichž křídlech prach,
který občas, zvířený průvanem, rozmlžuje dlouhé prsty slunečních paprsků vnikajících přes vysoká barevná vitrážová okna a
vytvářející mystickou mozaiku v tichém prostoru...
andry No jen ji hezky vyzkoušej a potom napiš! Na tobě také většina vůní vyzní úplně jinak, mohlo by to být velmi zajímavé .
Fleur premyslim, jestli nebude podobna In Extremis, co delal Imprezzabile pro zn. Astrophil & Stella 
...jako je to zas moc pěkně udělaná vůně, taková realistická, že prostě zavřeš oči a vidíš to všechno..., vnímáš to...
Na nošení - fakt pro výrazné osobnosti.
Jinak to bude vonět jak vyklízenej byt po babičce...
...joo, takovej parfémovej černej humor...
No, jen jsem tím chtěla říci, že je to opravdu věrné ztvárnění vůní, pachů, které člověk důvěrně zná a má je s něčím spojené.
Ale je to velmi náladové, na připomenutí, na chvíli se zasnít, vzpomenout, uvést se do určitého rozpoložení na pár okamžiků. To vnímám jako příjemné.
Ovšem být v té vůni celý den - ne, že by působila pesimisticky, těžce, to vůbec - ale
to by bylo, pro mě tedy, jako vracet se do minulosti, do míst, která už nejsou nebo
která jsou, ale jsou jen na dobu, kdy potřebuju nevnímat okolí, soustředit se na svůj vnitřek co nejvíce do hloubky, "vypadnout" v myšlenkách hodně daleko...
...proto, když píšu, že s touto vůní bych viděla pouze Osobnost, tak ve smyslu, že napřed by šla ona Persona a za ní, krok či dva, by nenápadně se vlnil tento - ve spojení s ní - tajuplný odér...
(dotyčný/á by byla NAD vůní...
Jinak - vůně nositele převálcuje nebo se dostane do oné pozůstalosti...)
Tak nějak to vnímám
DODATEK:
a jo, ta vůně JE nasládlá... ...a to v momentě,
když se teplo těla spojí s kůží a dřevem kostelních lavic nebo když teplá dlaň spočine na mramorové desce třeba, či při rovnání dohořívajících špalíků v ohništi, nebo při vdechnutí kadidlových nitek z prostoru kolem vás... ...vůně se stává vlaze prachově nasládlou ve chvíli, kdy se spojí s člověkem)
