Představte si louku s kvetoucím jetelem. První jarní dny ještě nejsou příliš nakloněny k povalování se v trávě. I tak bych asi neodolala, vzala si deku a knížku a užívala si tu vůni jara. Vůkol kvete vše, co jen v tuhle roční dobu může kvést. Nejblíže jsou lípy a mandloně, možná i magnólie. Přece jen je ještě chladno, takže odcházím a cestou se stavím do květinářství, abych si udělala radost. Ale z čeho si nechat uvázat kytici, když výběr je tak pestrý? Kytička fialek – ty jsou jednou z mých lásek. A hyacint v květináči. Zastihne mě krátký jarní déšť, trsy šeříků se kloní k zemi. S úsměvem na tváří otevřu dveře, zaznamenám jemnou svěží mandlovou vůni. Kde se vzala, to nevím, ale tento den byl rozhodně perfektní. Krásný jarní den, radostný i melancholický. Tu melancholii vyvolává tolik vzpomínek z dětství ze zahrady, která se s příchozím jarem zahalila do květů. A já, dítě, děvče, dívka ve fragmentech.
L'Amandiere voní po lásce a respektu k přírodě. Jako andělská křídla. Vznáší se všude kolem vás jako andělé.

Hned na začátku se v podobě záblesku objevila marcipánová pralinka...ale gurmánka to není. Pak už kytice lučních květů, zelené sametové fialkové listy, pár suchých mandliček a jeden dva nesmělé fialkové kvítky....a hlavně sladké seno s nektarem z lipových květů a jemný semiš. Čarovná vůně...

Nevím, co se to se mnou v poslední době děje, ale asi přicházím na chuť zeleným vůním. Pokud jsem takovou Panoramu označila za léto v lahvi, potom L´Amandiere je podobně jako Green jarem ve flakonu přesně, jak to James Heeley slibuje. Mám-li být úplně přesná, zařadila bych ji někam na pomezí jara a léta.

Kromě toho pokud jste se někdo jako já obával hyacintu, tak zbytečně. Žádné zelené květinářství s uhnivajícími kořínky vás tu nečeká, jen jarní alej s bublajícím potůčkem (voda v něm není ledová jako v Unter den Linden, pouze příjemně chladivá), plná vlahé zeleně, která ve vysoké trávě ukrývá hromadu spařených, avšak ještě nevyloupaných nesladkých mandlí.

Kromě ní tu kvete mimóza z Une Fleur de Cassie a tamhle ve stínu leží i stejná otep navlhlého sena - v tomhle ohledu souhlasím s moudjahidine co se týče určité podobnosti v téhle fázi, protože stejně jako v ní se v aleji mihnou i nalíčené rty. Ovšem zatímco ta Malleho je temně fialová, tahle je rozhodně červená.

A dostane se i na tu medově nasládlou lípu. Jenom já ji nemám tak majestátní, spíš menší, čerstvě vysazenou. V tomhle ohledu doporučuju zaměřit pozornost raději na královnu lip Unter den Linden (April Aromatics), která je však v drydownu i díky plumérii a oslazenému čaji Earl Grey daleko víc medovější.

Nicméně i tady od mandlí té mléčně bílé nasládlosti přece jen taky dočkáte, když z nich v základu sloupnete jejich zelenou slupku a ta pustí šťávu. Pořád ale z toho ve srovnání s April Aromatics nebo Byredem vychází jako nejméně sladká a v poměru k Mallemu ne tak omamná a více osvěžující. A rozhodně to neznamená, že by některou z nich mohla nahradit, na to si naštěstí jde vlastní cestou. Zatím nejpropracovanější vůně od Heeley.