Tuberóza coby odcházející diva, naposledy na scéně a v záři reflektorů, ví to, moc dobře to ví, dozpívá svoji sladkobolnou labutí píseň, svoje Non, je ne regrette rien, světla pohasnou a ona v nastálém přítmí padne na kolena do prachu jeviště, které vždy bylo její svět. Opona jde dolů. Lidé odcházejí. Bolest zůstává.

/... zralá, velmi zralá tuberóza v hořkosladce zemitém prachu - a ne, ten prach mi opravdu nevoní jako kakao, nevadí.../