Trošku zteplalá domácí limonáda: v karafě je plátek pomeranče, citrónu, máta a překvapivě i bazalka, u dna se drží sladký sirup. Tajemství receptury ale spočívá hlavně ve štiplavě nasládlém rozdrceném římském kmínu, který pomáhá všechny svěží složky držet při životě, ovšem za cenu toho, že vůně působí trošku upoceným dojmem podobně, jako se to děje například v Ninfeo Mio. Vůně stojí na rozcestí mezi originalitou a líbivostí, trpkou zelení a sladkým ovocem. Do prostoru jde spíše v počáteční fázi.

Zelený kmín se sladkým přezrálým pomerančem, ke kterým se přidala vadnoucí zeleň, a to vše v nasládlém provedení. V této fázi vůně oscilovala mezi "zajímavá" a "divná"....a vydrželo jí to celkem dlouho. Po několika hodinách sladké čerstvé seno, mezi které se ukryla větvička kvetoucího hlohu...a pořád ten kmín. V této podobě už tak "divná" není...