Pořádné poleno z ebenového dřeva..horké a kouřící. Vůně suše dřevitá, s nasládlým kadidlovým kouřem. A vkrádá se do ní něco zeleně bylinného.. neřekla bych úplně jehličí, spíš zelené listí (jako v Black Afgano od Nasomatto). Sofistikovaná a poměrně uhlazená dřevitá vůně. Žádná velká divočina, pokud ji někdo čeká.
Ébenè Fumé se mi zase po delší době od Forda hodně líbí. Krásné balzamické dřevo s palčivým pepřem a kouřovým tónem, který je podobný kadidlu, ale průsvitnější, světlejší a zelenější s lesním jehličím. Pěkné je, jak pod kouřem prosvítají květiny a poprašek pudru. Také kůže, jemnější než u Forda bývá zvykem, a zelené lístky fialky. Vůně postupem času hezky sládne, škoda je jen, že skoro vůbec nejde do prostoru. Chybí ji taky trochu fordovské drzosti, která se ale stejně v poslední době projevovala hlavně v názvech, ale i tak je podle mě povedená.
Od Lost Cherry, Bitter Peach, Rose Prick a všelijakých bílých květin Fordův velkolepý návrat zpět k unisexům - suché dřevo skrznaskrz prosáhlé sladkou kadidlovou pryskyřicí. I něco kouře by se našlo. Po úplném rozvonění sladší a méně kouřová verze Laudano Nero. A jako bonus by to mohla být určitá (neříkám, že plnohodnotná) náhrada za Sahara Noir.
Vítejte!
Je to sice otrava, ale pokud chceme, aby naše webové stránky nadále fungovaly,
musíme Vás obrat o trochu Vašeho času, abyste si nastavili své vlastní kombinace cukroví.
Koláčky si prosím nastavte podle své chuti:
Pořádné poleno z ebenového dřeva..horké a kouřící. Vůně suše dřevitá, s nasládlým kadidlovým kouřem. A vkrádá se do ní něco zeleně bylinného.. neřekla bych úplně jehličí, spíš zelené listí (jako v Black Afgano od Nasomatto). Sofistikovaná a poměrně uhlazená dřevitá vůně. Žádná velká divočina, pokud ji někdo čeká.
Ébenè Fumé se mi zase po delší době od Forda hodně líbí. Krásné balzamické dřevo s palčivým pepřem a kouřovým tónem, který je podobný kadidlu, ale průsvitnější, světlejší a zelenější s lesním jehličím. Pěkné je, jak pod kouřem prosvítají květiny a poprašek pudru. Také kůže, jemnější než u Forda bývá zvykem, a zelené lístky fialky. Vůně postupem času hezky sládne, škoda je jen, že skoro vůbec nejde do prostoru. Chybí ji taky trochu fordovské drzosti, která se ale stejně v poslední době projevovala hlavně v názvech, ale i tak je podle mě povedená.
Od Lost Cherry, Bitter Peach, Rose Prick a všelijakých bílých květin Fordův velkolepý návrat zpět k unisexům - suché dřevo skrznaskrz prosáhlé sladkou kadidlovou pryskyřicí. I něco kouře by se našlo. Po úplném rozvonění sladší a méně kouřová verze Laudano Nero. A jako bonus by to mohla být určitá (neříkám, že plnohodnotná) náhrada za Sahara Noir.